Štěňata a fyzioterapie

25.04.2024

Jeden by řekl, že štěně nemá důvod k návštěvám fyzioterapeuta a jistě je na tom díl pravdy. Nemáme mnoho možností, jak se štěňaty pracovat – tělo není dobře osvalené (to přichází až kolem druhého roku věku, záleží samozřejmě na plemeni) a neměl by to být ani náš záměr kvůli "nehotové" kostře, kdy ještě nejsou uzavřené růstové zóny. To také vylučuje použití fyzikálních metod rehabilitace a určité druhy kloubních mobilizací. Čas soustředění psích mimin je velmi krátký a potřebují také hodně odpočívat. A to hned, takže usnutí uprostřed cviku není žádný problém. Celkově práce se štěňaty vyžaduje mnoho času pro hry a zábavu a málo procent opravdové fyzioterapie. Pokud je štěňátko zdravé a dobře se vyvíjí, je možná fajn občas zajít na preventivní kontrolu a ošetření, ale jinak to není zas tak akutní kategorie pacienta. V následujících případech se ale situace mění.

Zranění a úrazy ortopedického či neurologického charakteru

Často se setkáváme s úrazy u štěňat velmi mladých a zde je přítomen jeden obrovský vykřičník. Pokud dojde u vyvíjejícího se štěněcího těla k jakékoliv imobilizaci, ať už z důvodu ortopedického zákroku, nebo z důvodu paralýzy končetin, je nutné okamžitě řešit i fyzioterapii. Důvod je jediný a velmi závažný, a to riziko deformace kostí tím, jak je určitý segment nepoužívaný, ale kostra stále a nezastavitelně roste. Dojde-li k imobilizaci části těla štěněte, dojde velmi rychle ke svalové kontraktuře, kolem které se často deformuje kost do oblouků, jako luk když utahujete tětivu. Tyto deformace jsou nevratné a často tak fatální, že musí dojít k utracení zvířete. Proto je velmi důležité, aby štěně, které má jakékoliv zranění vedoucí k imobilizaci (znehybnění) bylo co nejdříve pod kontrolou profesionálních fyzioterapeutů ve spolupráci s ošetřujícím veterinárním lékařem.

Komplikace při porodu

Při příchodu na svět není vždy vše bez komplikací a někdy je štěněti potřeba pomoc při uvíznutí v porodních cestách. Taková situace vyžaduje ze strany chovatele rychlé jednání a může se stát, že štěně je vytaženo za nohy, v horším případě za hlavu. Při takovém manévru není neobvyklé, že dojde k decentrovanému postavení kostí v kloubech, které může setrvat ve vlastním následném vývoji kostry, což může dát štěněti do vínku mnohé komplikace v dospělosti. Tato situace je poměrně častá a je velice vhodné, pokud majitel ví, že byla nějaká komplikace při porodu, aby vyhledal odbornou fyzioterapeutickou péči. Nejsme zastánci toho, že štěně se jednou "porovná" a je vše "hotovo a napraveno". Na decentrované postavení okamžitě reagují měkké tkáně, vazy, kloubní pouzdra, vyvíjející se svaly a fasciální systém a určitě není taková věc předurčena pro jednorázové paušální ošetření, ale je potřeba důkladně vyhodnotit konkrétní možné asymetrie či vzniklé blokády, které vždy provází decentrované postavení kostí. Kromě centrace kloubních spojů je důležité pracovat s tělíčkem jako s celkem. 

Dysplazie kyčelních kloubů (DKK) a prevence

Toto je asi nejdůležitější téma našeho článku. O DKK se toho ví už mnoho a je všeobecně známo, že je to onemocnění, které ovlivňuje více faktorů. Od dědičných predispozic, přes výživu, povrchy, na kterých se štěně pohybuje, míru předčasného přetěžování či naopak nadměrné neaktivity pohybového aparátu, až po možné úrazy. Jedna z věcí, ovlivňující vývoj dysplazie kyčelního kloubu, je kvalita kyčelního vazu (Ligamentum capitis ossis femoris) a o té nyní budeme hovořit. Do tohoto tématu nepatří diskuse o tom, že pokud není vyvinutá jamka či hlavice stehenní kosti, je to samozřejmě průšvih, který není v rukách fyzioterapeuta, ale veterinárního ortopeda. Ten je samozřejmě v první linii diagnostiky tohoto onemocnění. Fyzioterapeut nemá rentgenové oči a i kdyby měl, tak není kompetentní provádět a vyhodnocovat ortopedické testy, a to i přesto, že je samozřejmě musí znát jak na teoretické, tak i na praktické úrovni. Fyzioterapeut ale, pokud není veterinární lékař, není oprávněný vyslovovat veterinární diagnózy, takže s otázkou, zda by váš pejsek mohl mít dysplazii nebo zda ji určitě nemá, se zcela jistě obraťte na veterinárního ortopeda. 

Rehabilitace jako první volba i jako prevence

My se podíváme na situaci, kdy kloub vypadá celkem normálně, ale je přítomna větší laxita kyčelního vazu. Uvádí se, že kritickým obdobím pro DKK je 2-3 měsíce věku štěněte, kdy ještě není vyvinutý svalový korzet měkkých tkání a kosti jsou dosti chrupavčité. V tomto období může docházet ke zvýšení laxity kyčelního vazu, ale na štěněti majitel nepozoruje žádné projevy bolesti, kulhání a podobně. Ortopedické vyšetření laxity kyčelního vazu, ideálně v sedaci, provádí veterinární ortoped tak zvanou Ortolaniho zkouškou, případně vyhodnocením takzvaného Barlow příznaku. Také se provádí distrakční rentgenový snímek. V případě zjištěné laxity kyčelního vazu obvykle doporučují veterinární lékaři v budoucnu chirurgický zákrok. Fyzioterapie je v takovém případě velmi přínosná a je zcela jednoznačně vhodné nejprve zkusit rehabilitaci. Ve 100% případů u psů, kteří mají zjištěnou (v anestezii) laxitu kyčelního vazu a přitom relativně normálně vyvinutý kyčelní kloub, jsme slavili úspěch v podobě zpevnění kyčelního vazu. Pracujeme specifickými technikami kloubních mobilizací, které se zaměřují na centrované postavení kostí v kloubech a zároveň stimulují vazivovou tkáň uvnitř kloubu. Spolu s nezbytnou aquaterapií tvoří tyto kloubní mobilizace velmi úspěšný systém práce a cca po 2 – 3 měsících měli prozatím všichni mladí psi se zjištnou laxitou kyčelního vazu všechny ortopedické testy negativní (v anestezii – což může vyloučit argument zlepšení svalového korzetu díky posilování ve vodě. Svaly jsou v anestezii neaktivní a do hodnocení ortopedických zkoušek tedy nezasahují) Toto je poměrně revoluční věc a zcela jistě hraje obrovskou roli nejen u již zjištěných laxit kyčelního vazu, ale také v prevenci u štěnat velkých a obřích plemen. 

Zvykání na prostředí

Máte doma budoucího sportovce? Nebo už ve štěněčím věku očekáváte, například u obřích plemen, zátěž pohybového aparátu? Pak je opět na místě zařadit do života štěněte pravidelné návštěvy fyzioterapeuta. Pejsek si zvykne na prostředí, na manipulaci i na hluk, který mohou vydávat přístroje, jako například rehabilitační vana. U sportovních psů je vhodné zvykat na nestabilní plochy (pozor, ne posilovat svaly, protože ty se teprve vyvíjejí), trénovat koordinaci a propriocepce jako efektivní nástroj prevence zranění při sportech jako je agility nebo IGP. Zároveň bude jeho tělo pod drobnohledem zkušeného fyzioterapeuta, který jakékoliv odchylky od normálu ihned zaregistruje a začne se jim věnovat. 

Shrnutí

U štěňat je rehabilitace z mnoha důvodů na místě, je však potřeba dobře uvážit co od rehabilitace očekáváme (rekonvalescence vs. prevence) a dobře volit čas a techniky. Není vhodné se u mladých jedinců, kterým je například v 10 měsících věku na výstavě nelogicky rozhodčím vytýkáno slabé osvalení, úzký hrudník a podobně, věnovat nasvalení. Tělo samo není hloupé a zajistí efektivní boom svalové hmoty až poté, co je kostra "hotová", růstové zóny uzavřené a tělo je připraveno nabírat hmotu. Jsme si vědomi, že správně vedenou aquaterapií a cvičením lze, zvláště u výstavních psů, hodně ovlivnit například "volné lokty" či již zmíněné užší hrudníky, ale respektujeme přirozený vývoj pohybového aparátu a raději takového klienta naučíme pár lehkých cviků a rehabilitace zahájíme v ten správný čas (k čemuž obvykle nedojde, protože tělo se dosvalí samo). Také posilování u štěňat, speciálně na nestabilních balančních plochách, není cesta, kterou jdeme. Nestabilní plochy zařazujeme pouze v rámci tréninku koordinace a rovnováhy, nikoliv pro posilování a čekáme na vhodný čas na posilku.

K. Plačková